Azurové nevěry

Anotace knihy Azurové nevěry:

Ema a Diana jsou dlouholetými kamarádkami a spolupracovnicemi. Jednou se Ema Dianě svěří s podezřením, že ji manžel Martin podvádí. Diana nevěří, protože si ho v roli nevěrníka vůbec nedokáže představit. Jenže ani její harmonické manželství není úplně v pořádku. Sama je podváděna, a to nejen svým manželem. K ještě větším komplikacím dojde, když potká svou dávnou lásku…

druh zboží: kniha s pevnou vazbou
počet stran: 256
ISBN: 978-80-88272-69-4
rok vydání: 2021

Ukázka z knihy Azurové nevěry:
Stočená do klubíčka vypadala nádherně kočkatě. V teplé peřině si broukala blahem a zapomínala na skutečnost. Rozhodně neplánovala dobrovolné vstávání, ale smůla. Násilný čin vzbuzení se totiž uskutečnil dnes již dvakrát. Právě před chvílí ji probral šílený budící systém a krátce po půlnoci její miláček. Možná by mu i odpustila, jenže se jí do spícího režimu vetřel v dost nevhodnou chvíli.
Zrovna prožívala milostný románek s ideálním mužem. S vysněným rytířem ženských srdcí, který neměl žádné chyby a špatné nálady. Ne, sny neřadila mezi nevěry. Snem se přece člověk musel vypořádat s celodenním nákladem brutální honičky za peněžním života blbnutím. Bez pěkných snů by nejspíše žila pouze polovičatě. Už se kolikrát ocitla s cizím mužem v ještě cizejším pokoji a někdy nešlo ani o žádnou místnost, kde prožívala chvíle slasti.
„Vstávej! Vstávej, Emo!“ volal na ni v noci Martin, když si klidně trajdala mimo doslech jeho hlasu.
Jela na černém koni, oděna do luxusních modrých společenských šatů z poslední chic kolekce Adele Leblanc. Náhle se pohodová jízda změnila v zemětřesení. Vše se otřásalo a musela se dost pevně držet, aby nespadla z koně přímo do pukající zeminy. Hluboký kráter se od ní chystal rozdělit milovaného krasavce Leona.
„Miluji tě, svůdná krásko!“
„Leone, pospěš si. Přidej! Leonééé!“ stačila vykřiknout, než ji oslepil silný vítr. Něco silnějšího než láska s ní schválně lomcovalo, aby spadla a zničila veškerou nádheru. Romantického Leona už nikdy víc nespatřila. Ocitla se úplně sama v neznámé krajině, kde řádila spousta přírodních živlů. Nepomohlo ani její prosebné volání o slitování ve jménu nekonečné lásky.
„Emo, no tak, nespi!“
„Co je?“ probrala se a chvilku trvalo, než se přenesla zpátky do reality.
„Něco blbýho se ti zdálo, křičela jsi ze sna.“
„Proč blbýho?“
„Copak já vím? Divně jsi vzdychala a pak něco vykřikovala.“
„Co jsem vykřikovala?“
„Nevím… Vzbudilo mě to.“
„Tebe přece nevzbudí ani bagr pod otevřeným oknem. Neříkej mi, že tě můj tenký hláseček vyrazil ze sna přímo do temný noci!“
„Náhodou mě minule dost hnusně probrala sekačka na trávu.“
„Ve dvě odpoledne. Vyděsil ses kvůli špatnýmu svědomí. Slíbils mamce posekat zahradu, ale nakonec si radši objednala hodinovýho manžela. Kdyby čekala na splnění tvých slibů, mohla by ti místo sekačky připravit sněhovou frézu.“
„Hmm, takhle mi připravila účet k proplacení. Pěkně jsem se prohnul. A nepřeháněj. Zrovna jsem se k ní chystal.“
„Jasně, i velký plánování naplní člověka ohromným štěstím.“
„Zase rejpeš.“
„Nerejpu. Vzbudils mě a naštval.“
„No dobře, zrovna jsem se pokoušel usnout. Během spaní se má mlčet. V noci meleš víc než ve dne. Je to možný?“
„A co jsem tedy říkala? Mě by to hodně zajímalo.“
„Fajn, já tě nechtěl rozčilovat. Volala jsi nějaký exotický jména a taky vzdychala.“
„Asi jsem vzdychala kvůli drastickýmu buzení. A možná díky prožitýmu nabitýmu pracovnímu dni. Člověk se s náloží povinností přes noc dost pere, aby mohl fungovat dál.“
„Tipoval bych to na úplně jinej druh vzdechů.“
„Erotický?“
„Ne, spíš po maratónským běhu. Ještě lepší příklad by byl po rychlý psí honičce. Pamatuješ na sousedovic Ajdu, oddechovala strašně rychle – hehehehehehehe…“
„Přestaň! Nemusíš napodobovat fenu po pořádný záletný akci. Být týden zavřená v kleci, taky běhám jak splašená a dejchám na plný pecky.“
„Já ji nenapodoboval. Chtěl jsem ti dát názorný příklad tvýho nočního projevu.“
„Buď rád, že jsem ti nedávala žádný sliby, ráno bych si je nepamatovala. Hmm, víš co? Radši se znovu pokusím usnout. Je půl jedný ráno, co nevidět vstávám do práce.“
„Hlavně neusni dřív než já.“
„A proč?“
„Nerad bych se tady převaloval až do svítání.“
„Hmm. Tolerance ti nic neříká? Příště mě nebuď uprostřed noci! Ani kdyby ti připadalo, že mě unáší vetřelci na planetu slizu, jo?“
„Fajn, zase to tolik neprožívej. I mladej chlap si potřebuje oddechnout od manželky. Kdy jindy než během spánku?“
Naštval ji. Všechno rozváděl a myslel jen na sebe. Sobec! Ani ho nenapadlo pomyslet na to, jaký krásný sny by se mohly odehrávat.
Raději odešla do koupelny. Usadila se na toaletu a s opřenou hlavou se vrátila do chvíle, kdy s ní muž netřásl, nespustil snové zemětřesení a uvolněně laškovala s krásným Leonem. Ten ji před projížďkou na koni něžně líbal a pevně tiskl na své svalnaté tělo. Měli společně dojet na odlehlé místo a tam… Zavrčela, spláchla, opláchla si ruce, poplácala obličej a opět zahučela do peřin. Zkoušela se vrátit do stejného snu. Nešlo to.