Dcera Lilith ekniha

Anotace e-knihy Dcera Lilith
Co když nám celý život lhali o bytostech, které jsou temné? Nic není tak, jak se na první pohled zdá. Světlo je náhle tmou a tma světlem. K takovému zjištění dojde i bývalá americká policistka a její nejlepší kamarád, když se vydají do magií nabitého města, aby pak zjistili, že nic není tak, jak bývalo. Dokud Nell Umbrellová nenavštíví s jistým zvláštním posláním Prahu, myslí si, že je úplně obyčejná. Stane se z ní zvláštními schopnostmi obdařená příšera. V civilu vypadá skoro jako modelka, žije na statku a likviduje nepřátelské entity, které by chtěly zničit lidstvo...

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

ISBN 978-80-88483-38-0 Dcera Lilith epub
ISBN 978-80-88483-39-7 Dcera Lilith mobi

cca 464 stran

Ukázka 1 z e-knihy Dcera Lilith
Chlapec s černýma vlasama a světle šedýma očima, který fialově svítily, když se v něm pohnula nějaká emoce. Prstem ukazoval na Věnka a ze špičky prstu se mu odvíjel zlatý had, který omotával mého ženicha, spoutával ho, až skoro nemohl dejchat. Dusil se!
„Už ti nikdy neublíží. Vidíš? Nemůže nic dělat. Můžeme být šťastní!“ Pak mi chlapec začal před očima měnit podobu, která mě šokovala tak, že jsem se s křikem probudila.
„Nééé!“
Do dveří ložnice vtrhnul Eddie, prudce rozhrnul závěsy, málem šlápl na Ponkyšáka, který se naježenou srstí vystřelil z ložnice.
„Co se stalo, Nell?!“
V jeho hlase zněla obava. Ztěžka jsem dýchala a nechala se obejmout, protože i příšery jako já můžou mít strach. Zejména těhotný, který jsou vyděšený a plný obav o ještě nenarozený dítě. A možná mnou lomcoval (tak trochu) strach z něj.
Eddie mi beze slov začal balit věci včetně bojový výstroje od Debzraela, bez který už nikam nechodíme.
„Oblíkni se, vezmi si, co potřebuješ obvykle na chalupu a přijď do kuchyně. Zařídím všechno společně s Annou, zabalí nám jídlo a taky dám Jardovi na rozmyšlenou, jestli chce zavřít podnik včetně kavárny, nebo provoz zvládne sám s brigádníky.“
Vstala jsem a připadala si jako zpomalený film. Asi bych možná přibržděně mluvila basem, kdybych na to měla ještě sílu. Navlíkla jsem si silou vůle nějaký starý sepraný džíny, fialový rolák, džínovou bundu a přes ní šedou dlouhou prošívanou vestu. Sešla jsem do kuchyně a musela se chytit stolu.
Motal se se mnou celý svět a chtělo se mi… Zase? Sakra, to jednou nestačilo?! Jo, CHTĚLO se mi zvracet! Orosila jsem se, shodila vestu a bundu a letěla na záchod. Cestou jsem vrazila do Eddieho, ale neměla jsem čas se mu omlouvat. Potupně jsem klečela u mísy a nechápala, proč je těhotenství snad ještě horší než boj se slizounskýma příšerama. Měla bych mít (asi) radost, tak proč ji necítím? Oslabuje mě a vyčerpává.

Ukázka 2 z e-knihy Dcera Lilith
Břečťan hezky obrostl zdi. Trošku jsem mu posledně magicky „domluvila“. Okna nablýskaný, za nimi naškrobený bílý záclonky, v oknech rozkvetlý muškáty. Chalupa má vypadat tradičně, říkal Věnek.
Tamiel zíral na dům s otevřenou pusou a začal se trošku kroutit:
„Tady jsi mě chtěla zabít, mamá. Pamatuji si to.“ Ochromeně jsem na něj zírala a do očí se mi tlačily slzy. Věnek se prudce otočil od dveří a chytil mě za ramena.
„Co? Ty jsi chtěla zabít naše dítě?!“ obořil se na mě Věnek. Já mrkala a polykala slzy.
„Já… chtěla jsem to udělat, ale to jsem ještě vůbec nebyla připravená mít dítě, o kterým jsem nevěděla, jestli nebude taky nějak příšerný jako já. Moc mě to mrzí, ale nemůžu svůj zkrat vzít zpátky. A taky jsem moc ráda, že mi v tom Tamiel zabránil,“ řekla jsem s pláčem v hlase a srdce mi svírala podivná tíseň.
„Já to mamá už odpustil, otče. Ona není zlá. Jen se občas neovládá. Způsobuje to její lidská krev. Kde mám svoje překvapení, mamá?“ Vedl nás za ruce oba k chalupě a dveře si úplně klidně otevřel bez klíčů. Pouhým pohybem svého magicky nabitého ukazováku.
Vešli jsme dovnitř spořádaně, jak to dělají i jiný rodiny, které nejsou plné divných a neexistujících tvorů. Tamielovi se okamžitě povedlo přidat chalupě podzemní místnosti. Naprosto mě ohromil svými dovednostmi. Moje magie je mocná, ale co dokáže náš syn… Také mně a jeho otci okamžitě vyjevil svůj názor.
„Mamá, potřebuji nějaké vhodné komnaty, kde zde budu trávit svůj prázdninový čas.“ Mávnul levým zápěstím a najednou jsme stáli uprostřed místnosti s fontánkou, kde plavaly zlatý rybičky a na stropě svítilo sluníčko. Jako vážně?
Kolem místnosti byly pohovky se zlatými polštáři. Na zlatou barvu si Tamiel zjevně potrpí. Dále se zde nacházela postel s rudým povlečením větší než naše manželská, bílé tapety na zdech se zlatými liliemi, obrazy s hustými lesy, nad kterými se místy válely mlhy a zlatí dráčci. Tamiel je miloval už jako miminko.