Gutta z Bubnu ekniha

Anotace knihy: Anna Beatrix Bártová, Gutta z Bubnu
Šlechtična Gutta se musela provdat za hradního pána Evana, který po ní požaduje jen dědice panství. Po těžkém porodu se však nenarodí vysněný syn, ale dcera Jitka. Náročné časy čekají nejen Guttu, ale i středověký hrad Buben. Pán se se těžce zraní a možná už nikdy nevstane z lože. A do toho na sídle leží dluhy a zástavy, o které se hlásí okolní páni. Naštěstí stojí mladé ženě po boku věrný správce Petr z Plešnic. Bude láska, která se mezi nimi rodí, spíše na obtíž, nebo jí pomůže v těžkých časech?

ISBN 978-80-88672-41-8 Gutta z Bubnu epub
ISBN 978-80-88672-42-5 Gutta z Bubnu mobi

cca 400 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Ukázka z eknihy Gutta z Bubnu:

Píše se rok 1431
Studený vítr profukoval mezi listy stromů a ohýbal větve až k zemi. Obloha byla temná, že téměř nebylo vidět na druhý břeh řeky. Každou chvíli se nebe rozsvítilo oslnivým bleskem a zem se otřásla dunivými hromy. Petr z Plešnic se prodíral větvemi. Ještě chvíli trvalo, než svou paní našel. Stála na skále, zamyšlená a neskutečně krásná. Upírala svůj zrak do dáli a kaštanové vlasy jí divoce povlávaly ve větru. Nenosila čepec, ani závoj, jak se na vdanou ženu z vyšších kruhů slušelo. Gutta z Bubnu byla po všech stránkách kultivovaná šlechtična, která na veřejnosti dodržovala povinné dekorum. V soukromí však dávala přednost pohodlí a především přirozenosti. Petr nikdy nezapomene na okamžik, kdy ji poprvé spatřil. Jela na grošovaném koni pocházejícím z dobrého chovu. Kaštanové vlasy měla po stranách svázané do dvou uzlů a stočené k hlavě. Na temeni je poutala rubínová čelenka. Zbytek vlasů jí splýval v hustých vlnách na záda. Stříbrný brokátový šat, který měla na sobě, ještě více zvýrazňoval jejich barvu. Její drobná postava s úzkým pasem a výraznými boky se časem zaoblila. Guttě to však pouze přidalo na kráse. Čas ji proměnil z něžného vyplašeného děvčátka v žádoucí ženu.
S dalším poryvem větru si přitáhla teplý plášť těsněji k tělu. Samota jí pomáhala vyrovnat se s novou životní situací. Slyšela hlasy svých poddaných, ale - jsou to vůbec ještě její poddaní? Co když je od nynějška vězněm na vlastním hradě? A je to ještě vůbec její hrad? Co se stane teď, když její manžel leží někde na bojišti mrtev a nad ním se slétají vrány.
Vojáci mají na starosti hlavně zraněné, pak teprve přijdou na řadu mrtví, které po sobě zanechala husitská vojska… Děsila se, jestli vůbec ještě svého muže uvidí. V těchto těžkých časech se přeživší vojáci ani nesnažili mrtvé pohřbívat. Měli co dělat, aby se zachránili. Většina bitev křižáckých výprav skončila potupnou porážkou Zikmundova vojska a jejich zběsilým úprkem před husity. Ti si málokdy nechali ujít možnost, aby křižácké vojsko nepronásledovali a nehnali je před sebou notný kus cesty.
Zatřásla hlavou, aby z ní vyhnala hrůzyplné myšlenky. Tolik si přála vrátit čas. Zdá se téměř neuvěřitelné, že je tomu více než šest let, co přijela na tento hrad jako mladá, vzdorující a právem vyděšená nevěsta.
„Gutto,“ Petr se prodral křovím ke své paní, dokud nestanul vedle ní na skále nad řekou. „Nemůžeš tady stát v tomhle nečase.“
Gutta mlčela. Choulila se zimomřivě do svého pláště, přestože byl podšitý kožešinkou a musel nepochybně hřát. Hleděla na řeku, jak se divoce valí korytem. Všechno je pryč. Už nikdy neřekne svému muži, že ho přes všechna úskalí a těžké začátky měla ráda. Měla ráda. To je to správné označení. Milovat se svého muže nikdy nenaučila. Nešlo o nic neobvyklého. Ve šlechtických kruzích, kde byly důležité sňatky z rozumu, a vzájemně zasnoubené bývaly již děti v kolébce, nebylo běžné, aby vznikala v manželství láska.
Ani Guttino manželství nebylo výjimkou. Přes všechny počáteční strasti si však na sebe s Evanem zvykli a naučili se jeden druhého respektovat. Ale teď je vše pryč.
„Vzpomínáš na něj?“ Petr udělal ještě krok na kluzké cestě. „Je to těžké, to vím…“ Na chvíli se odmlčel. „Ale tím, že tady budeš postávat, nic nevyřešíš.“ Petr objal Guttu kolem ramen a odtáhl ji dále od kraje skály. Jejich vztah byl mnohem důvěrnější, než se na hraběnku a správce slušelo. A Gutta se tomu nebránila. Petr z Plešnic byl její jediná opora v těžkých časech, kdy na hradě osaměle čekala na svého chotě. A byl to on, kdo jí zachránil život, když rodila své dítě. Postupem času se mezi nimi zrodilo silné přátelské pouto. A z přátelského pouta vznikla láska. Láska, která nesměla být nikdy naplněna. Nejhorší etapa jejího života však začínala teprve nyní.
„Čeká tam na tebe dcera…“ Petrova slova ji vytrhla ze zamyšlení.
Obrátila k němu svůj zrak. Stál před ní v těžkém plášti ze silné nepromokavé látky, zespodu podšitém liščí kožešinou. Pod ním vykukovaly přiléhavé nohavice zasunuté ve vysokých loveckých botách a nažloutlá kytlice z režného lnu, která jí připomínala, že ať jí pomohl jakkoli, je to jen poddaný, stejně jako všichni ostatní, kteří teď pobíhají v podhradí a hledají ji.
„Petře?“
„Copak, holčičko?“
„Co s námi teď bude?“
Petr se smutně pousmál. „Co by. Budete dál žít na hradě s Jitkou. Já se postarám o vše ostatní. Tak jako jsem se staral dřív.“