Kráva a kretén ekniha

Anotace e-knihy Kráva a kretén:
Když se setká kráva s kreténem, nastává válečný stav! Klára (kráva) v plné palbě poznává, jak výbušné může mít následky první tvrdé setkání s neznámým chlapíkem. Adam (kretén) je srážkou s krávou vykolejený. Kdekoli se ti dva setkají, nastává chřestění slovními zbraněmi, až létají jiskry.
Vanesa je Klářina nejlepší kamarádka, která způsobí, že na sebe Klára a Adam po čase začnou pohlížet jinak. Láska? Tak určitě… Když se zdá být vše zalité zářivým sluncem, náhlé zklamání šeredně zamíchá kartami zdánlivě dobře rozehrané partie. Za každou špatnou věc se však platí. Adam i Vanesa zaplatí dvojnásob, ale nikdo si nemůže být jistý, kdo nakonec ze všeho vyjde jako skutečný vítěz.

978-80-88483-62-5 Kráva a kretén epub
978-80-88483-63-2 Kráva a kretén mobi

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

208 stran

Ukázka z knihy: Kráva a kretén
Jaro je na světě od toho, aby mnoho věcí vypučelo a naběhlo. Řídila jsem se stejným vzorem. Naběhla jsem si jednoho dubnového rána. Stačilo otevřít vrátka. Ve snaze vyběhnout na svoji obvyklou trasu jsem vrazila do sakra velkého chlapa. Od té doby žiji ve válečném stavu, aniž bych tušila, jak jsem k tomu přišla.
V rámci slušnosti jsem po srážce, která skoro připomínala konjunkci sfér, vyhrkla:
„Ježíši Kriste, promiňte, pardon!“
Jenomže ten chlápek, který mi tvrdostí svého těla způsobil minimálně pět modřin a naraženou levačku, tak ten (pardon) kretén na mě ještě zařval, až mi praskalo v uších:
„Pometlo pitomý, blbý, namrzlý! Kdybys neměla na hlavě hučku a v uších sluchátka, tak se to stát nemuselo!“
Jeho výbuch mi trošku rozhodil sandál, protože po omluvě jsem čekala třeba něco ve smyslu, že se vlastně nic nestalo, když kolibříku vyrostl do cesty betonový sloup výšky zhruba dvou metrů a váhy téměř jistě dvou pytlů brambor. Chytla jsem vzteklou slinu a vytočená jako uzávěr od hydrantu na něj zase zaječela já:
„Jednak si netykáme a za druhý nejsem sama, kdo by měl dávat bacha, když se pohybuje tam, kde se pravděpodobně vyskytují taky lidi!“
A bylo to venku. Jenomže on tam stál dál v tom svém kvádru, lehkém kabátu a s tváří svraštělou od naštvání a zasyčel mi do obličeje:
„Na takovou krávu jsem ještě nenatrefil.“
Sice jsem byla od dost menší, ale v tu chvíli se projevily moje sebevražedné instinkty a já mu pleskla takovou facku, až to mlasklo a okamžitě jsem začala zdrhat.
Oblečená jsem na to byla. Jenom jsem to vzala úplně jinudy než obvykle a
pádila do centra města. Když jsem se v běhu ohlédla přes rameno, viděla jsem, jak tam stojí, jako by ho vyřezali.
Z dálky se za mnou neslo:
„Krávo!“
Odpověděla jsem stejně mile:
„Kreténe!“
Pak jsem zmírnila do poklusu a přehrávala si v hlavě, jak je možné, že jsem ho přehlédla a on si mě taky ani nevšimnul. Nakonec jsem usoudila, že takové pako mi nebude ničit dobrou náladu z běhání. Běhám každý den brzy ráno a pravděpodobnost, že na sebe ještě někdy narazíme, byla podle mého názoru nulová.