Líbání ve větru ekniha

Anotace e-knihy Líbání ve větru:

Když ji líbal ve větru, slzy štěstí jí tvář oblékaly... Ještě před tím se s ní rozešel fotbalista Luboš. Nová láska na sebe nenechá dlouho čekat a na koupališti se seznamuje s Mirkem. Mají mnoho společného a snadno se do sebe zamilují. Romy se s ním vydává na čas do Španělska, kde si chtějí vydělat peníze na exotické cesty. Osud ale brzy přetrhne krásné plány. Dvacetiletá Romana se musí vrátit zpět do Čech, kde nemyslí na nic jiného než na tragickou událost. Nakonec ji zachraňuje její sportovní vášeň a posléze se rozhoduje, zda zůstat v náručí dalšího muže, který jí vstoupil do života.

ISBN 978-80-88272-10-6 (epub)
ISBN 978-80-88272-11-3 (mobi)

počet stran: 160

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z knihy Líbání ve větru:
„Rád bych ti něco řekl, Romy.“
„Povídej...“ vypadne ze mě krátce a srdce buší radostí.
Čekám na krásná slova, na šeptání o lásce, něze, o tom, že rozchod vůbec nepatřil k nám, protože my dva se teprve setkáváme a prožijeme romantiku se vším všudy. On ale zatím mlčí a omluvně krčí rameny, protože mi zvoní v kabelce mobil. Já zvonění nevnímám, chci vpadnout Lubošovi do náruče a proniknout tak blízko, až ucítím, že jsme propojeni.
Nenechá mne jednat něhou. Ukazuje na mou tašku a milý úsměv mění na škleb.
„Někdo tě shání.“
„Já vím, zvoní, ale to není důležité.“
Ukazuje, že si to mám vyřídit. Zamračí se a odchází.
„Počkej, vrať se! Vrať se ke mně,“ křičím z plných plic, ale neslyší, protože ten zatracený telefon zesiluje zvonění a drnčí tak, že se probouzím...
Pět vteřin koukám omráčená na strop bytu a je mi zoufale bídně z toho, že ležím tady, a ne někde poblíž fotbalistů. Mobil skutečně vyzvání jako o život. Vstávám a udělám dva kroky ke stolku. Přijímám Jířu!
„Ahoj, Roman, mám se pak pro tebe stavit?“
„Nemusíš. Stačí, když počkáš před tělocvičnou.“
„Jsi v pořádku?“
„Jo, proč by ne?“
„No, že jsem ti volala do práce a řekli, že ti bylo zle a šlas domů.“
„Aha. Není mi nejlíp, ale nechytla jsem žádný bacil. Spíš odpudila pořádnýho bacilonoše. Jde o Luboše, rozešli jsme se.“
Kamarádka chvíli sbírala dech, než se zmohla na vyslovení údivu.
„Rozešli? To si děláš srandu, ne?“
„Bohužel. Pro přesnost, on to se mnou skončil, já musela kývnout.“
„To je hrozný. Já myslela, že jste se rafli nebo tě něčím nasupěl, ale rozchod? Co budeš dělat?“
„Nic. Co bych dělala?“
„A proč ti dal kopajdy?“
„Podrobnosti až osobně, jo? Nějak nemám náladu rozvíjet krachy po telefonu. Promiň.“
„Jasně, tak večer ahoj.“
„Čau.“
Ach jo. Už začíná ten kolotoč, kdy se každý můj známý bude shánět po detailech nešťastných událostí. Nejradši bych to období nějak přeskákala nebo mne ta většinou hraná lítost přivede do depresí. Luboši, proč jsi mne takhle potopil? Proč? Ptát se můžu donekonečna, ale nikdy se nedovím, kde se to přesně zlomilo a nedokázalo slepit. Nikdy víc už spolu nic nevyřešíme a nikdy se nebudeme líbat bez ostychu na každém rohu a procházet v objetí.
Uvnitř těla mi hraje prázdnota a jestli mne nevyléčí nadměrné sportování, zkamením!