Následuj oheň ekniha

Anotace e-knihy Následuj oheň:
Nad hlavou se mi pomalým tempem plíží horoucí plameny. Pálí, ale nevnímám peklo, ve kterém se nacházím. Přes hustý dým nevidím ani na krok. Maska dodávající kyslík mě až příliš dusí. Hořím… pevně svírám hadici a snažím se dostat oheň pod kontrolu. Adrenalin mi proudí tělem jako notná dávka odvahy. Nemám čas mít strach. Nemám čas přemýšlet, jestli zemřu. Následuji oheň, který ve mně zažehla…
Jeho zrada mě uvnitř dusí. Ničí mě kousek po kousku. Pomalu upadám do depresí, ze kterých se následně ztěžka dostávám. A pak se objeví… roznítí ve mně jiskru, která se poskrovnu rozněcuje. Spaluje mi srdce a skrz kůži proniká napovrch kouř. Strach mi ale nedovoluje, aby vypukl požár. Celou mě pohltil svými ohnivými plameny.

978-80-88483-72-4 Následuj oheň epub
978-80-88483-73-1 Následuj oheň mobi

cca 448 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Následuj oheň:
Hayley
Hodím do kabelky poslední věci, které potřebuji. Naposledy se zhlédnu v zrcadle a spokojeně na sebe mrknu.
„Dneska to zvládnu. Vyjde to,“ zamumlám si pro sebe.
„Říkala jsi něco?“ ozve se Luk z obýváku.
„Nic. Jen, že jdu.“
„Jo,“ zabručí.
Zakoulím očima. Doufala jsem, že řekne něco jako hodně štěstí, nebo ať ti to dobře dopadne. Ale nic. Hlasitě se nadechnu a za zvučného klapání jehlových podpatků projdu úzkou chodbou. Ještě jednou uhladím své dlouhé oříškově hnědé vlasy a v zrcátku zkontroluju líčení. Nervózně si podupu při pohledu na hodinky a konečně vyběhnu na ulici New Yorku. Mávám na projíždějící taxi, ale nezastaví.
„Sakra,“ podrážděně vzdychnu.
Do háje, vůbec nestíhám, zanadávám si v duchu.
Znovu se podívám na obě strany a rozeběhnu se směrem, kterým potřebuju. Skoro běžím, zdržují mě jen moje nepraktické jehly na nohou.
Proč jsem si nevzala pohodlnější boty?
Odbočím za roh a najednou do mě cosi vrazí.
„Au,“ zasyčím, praštím se o zdi přilehlého domu a dopadnu tvrdě na chodník.
Cyklista, který mě srazil jede dál a já jen nevěřícně hledím, jak mizí v dáli.
„Jste v pořádku?“ přiběhne ke mně neznámý muž.
Podívám se na něj a ztěžka polknu. Klečí přede mnou fakt nádherný chlap. Ocitla jsem se v nebi? Na takového jsem snad nikdy nenarazila. Chvíli přemýšlím, jestli jsem se nepraštila do hlavy. Jo, jen jsem praštěná. Určitě je to jen můj výplod fantazie. Ale skvělý výplod.
Tmavé vlasy, po stranách krátce střižené a nahoře delší, ostře řezané rysy ve tváři, lehké strniště a čokoládově hnědé oči, které mě starostlivě pozorují. Žár z jeho karamelových očí mě na místě spálil. Sklouznu pohledem níž, všimnu si vysportovaného těla a vypracovaných bicepsů, které se mu derou z krátkého rukávu bílého trika. A ty potetované ruce… Bože můj!
Bože, to je kus. Úplný opak toho, co mám doma.
Do nosu mě udeří mužská kořeněná vůně a probere mě z transu.
„Haló, vnímáte mě? Jste v pořádku?“ znovu se ptá nebezpečně svůdným hlasem a dál mě propaluje hnědýma očima.
Podívám se mu do očí a snažím se mluvit, najednou mám v ústech úplné sucho. Odkašlu si a promluvím. „Myslím, že jo. Jen mě bolí ruka.“ Chytnu se za bolestivé zápěstí.
„Zavolám vám sanitku.“ Z jeho mírně chraptivého hlasu mi zavibrují kalhotky.
Musím se vzpamatovat. Jen jsem se bouchla a zřejmě dnes budu oficiálně praštěná.
„Ne, to není nutné. Jen se potřebuju včas dostat na pohovor. Sakra, meškám,“ zděšeně a uvědoměle vyhrknu.
„Obávám se, že bude lepší, když se dostanete do nemocnice,“ podotkne, ruce založené na prsou.
„Já opravdu musím na pohovor. Bez práce se neobejdu,“ zním spíš přidušeně.
Dochází mi peníze a další dny bez práce budou kruté a hladové. Už teď se toho děsím. Luk mi sice může pomoct, ale jsem měsíc nezaměstnaná. Hádáme se kvůli každé prkotině a já chci jen práci a klid.
„S tou bolavou rukou?“ poznamená neznámý hezký muž, v obličeji samolibý výraz.
Hlasitě vzdychnu. „Slibuju, že hned po pohovoru se nechám vyšetřit.“
Pousměje se a mně se podlomí kolena, i když sedím na betonovém chodníku.
Jak je možné, že na mě působí sexuchtivým dojmem? Vždyť se nesmím dívat na jiné… jsem přece zadaná.
„Myslím, že takhle to není vhodné,“ poukáže na mé špinavé šaty.
„Do háje.“
Vážně… vypadám jak špindíra.
„Doprovodím vás. Opravdu nemám zavolat sanitku?“ zapíchne na mě pátravý pohled.
„P...proč byste to dělal?“ vykoktám.
„Kdybyste náhodou po cestě omdlela… nebo tak něco.“
Zakoulím očima. O co mu jako jde? Takhle mám jít do nemocnice?
„Musím na sebe hodit něco jiného. Kamarád mě odveze.“
Kamarád? Proč jsem neřekla, že jde o mého přítele?
„Mám za rohem auto. Nemusíte se bát,“ cekne a pomůže mi vstát.
„No to je dobře, protože mě asi bolí i kotník.“ Při došlápnutí zasyčím bolestí.
Okamžitě mě chytne kolem pasu a pomůže mi dobelhat k černému pick-upu. Z jeho doteku se mi podivně zatočí hlava. Co se to se mnou jen děje? Otevře dveře od spolujezdce, drapne mě do náruče a opatrně posadí na sedadlo. Cítím se neschopně a přihlouple.
Tohle se mi vážně povedlo. Nejenže jsem se nedostala na pohovor, ale sedím v autě s úplně cizím chlápkem.
Ale pěkným chlápkem, připomene mi hlásek v hlavě.
Držím si stále levé předloktí a sleduji, jak pohledný chlap obchází auto a něco ťuká do mobilu.
Nechám se zabít sexy chlapem! – vykřiknu v duchu.
Nasedne, připoutá se a nastartuje.