Prokletí Schwartzovy vily ekniha

Anotace e-knihy Prokletí Schwartzovy vily:
Napínavý a mrazivý thriller. Svět živých a mrtvých se střetává ve staré secesní vile na okraji města. Mladí manželé Nora a Leonard očekávají rodinu a hledají vlastní bydlení. Naskytne se jim příležitost zakoupit byt ve vile za podezřele nízkou cenu. Nabídku přijmou, i když za nedalekou hřbitovní zdí vykukují kříže a náhrobky. Nora si sice oddechne od všetečné tchyně, ale skutečný klid v domě nenajde. Zdejší minulost je příliš temná, mladá žena až moc empatická a citlivá.
Jakmile se kolem začnou dít prapodivné věci a na chodbách se objevovat cizí lidé ve sto let starých oděvech, pustí se do pátrání. Odhalené tajemství vám vezme dech!

ISBN 978-80-88672-02-9 Prokletí Schwartzovy vily epub / Anna Beatrix Bártová
ISBN 978-80-88672-03-6 Prokletí Schwartzovy vily mobi / Anna Beatrix Bártová

cca 224 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Ukázka e-knihy Prokletí Schwartzovy vily:

PROLOG – léto 1851

„Claro!“
Bylo to léto, jako každé jiné. Srpen, doba žní. Pole zlátla a zralé klasy čekaly, až je ženci přijdou pokosit a sklidit.
Johann byl malý hoch, který si horkého léta užíval plnými doušky, jak jen to jde. Ve chvílích, kdy ho rodina nepotřebovala na poli, koupal se v potoce a chytal v něm raky. Clara, jeho krásná malá sestřička, s blonďatými loknami, které se jí houpou kolem uší a dělají dojem andělské svatozáře.
Nejdřív byl znechucený, že se on, Johann, syn velkostatkáře, má starat o nějakou malou holku a tahat ji za sebou jako kouli u nohy. Jenže když se na něj Clara prvně podívala svýma očima v barvách chrpy, propadl jejímu kouzlu. Od té doby byl velký bratr a ochránce.
Jenže v tuto chvíli se ho začala zmocňovat silná panika. Ochránce! Jaký on je ochránce. Kolikrát mu rodiče kladli na srdce, aby sestru hlídal jako oko v hlavě a nikam ji nepouštěl samotnou? Desetkrát? Stokrát? Tisíckrát? Johann potřásl hlavou a znovu zakřičel sestřino jméno. Žádnou odpověď však neslyšel. V tiché krajině se ozývaly jen hlasy ptáků, kteří sídlili v nedalekém hájku za polem. Jak se to jen mohlo stát? Stál v potoce, nohavice plátěných kalhot vyhrnuté nad kolena, tak jako vždycky. Ohýbal se k vodě a plně se soustředil na hemžení pstruhů. Chtěl sestru potěšit. Vždycky se ráda dívala, jak bratr lovil. Když se mu podařilo holýma rukama ulovit pstruha, jeho setra vždy pozvedla legračně hlavičku vzhůru, a kráčela s nosánkem zdviženým pýchou. Svého bratra si nesmírně vážila. Ulovit pstruha holýma rukama umělo jen pár kluků ze vsi, ale Johann byl nepochybně v rybolovu nejlepší.
A vtom se otočil a sestra zmizela. Byla to minutka. Co minutka. Vteřina! Tak kam se mohla pro pána Boha podít? Johann utíkal polem a do holých lýtek ho šlehaly ostré štětiny zralých klasů. Dělaly mu na nohou krvavé šrámy, ze kterých tu a tam prosákla kapička krve. Johann to nevnímal. Tušil, i když sám nevěděl proč, že se s jeho malou sestrou děje něco zlého.
„Claro!“ Zakřičel, ten den už snad posté, ale odpověď nedostal opět žádnou. Najednou mu zrak padl na dřevěnou stodolu, stojící kus od hájku. Soused Cejnar v ní měl uskladněné seno a spodní část sloužila jako úkryt pro ovce, pasoucí se na malé loučce za obilným polem. Johan cítil, jak se mu útroby svírají hrůzou. Rozeběhl se ke stodole. Když vběhl do pootevřených vrat, nemohl téměř popadnout dech.
V první chvíli se mu zamotala hlava a žaludek se mu obracel. Johann se opřel rukou o dřevěný sloupek a mělce dýchal. Jeho oči si začaly zvykat na příšeří, které ve stodole panovalo, žaludek pomalu přestával dělat přemety. Bylo tam dusno a všudypřítomný pach ovcí ho ještě zhoršoval. Pár jich zůstalo stát u žlabu s vodou, ze které se v horku udělala zelená břečka. Teď jako by si povšimly jeho přítomnosti, dvě z nich zvedly hlavu a zabečely mu na pozdrav. Johann si jich nevšímal. Jeho pozornost upoutalo něco docela jiného. Popošel podél stěny hlouběji do nitra stodoly, až se před ním rozprostřela hromada uskladněného sena.

Franc cítil, jak se mu špinavá košile lepí na záda. Z čela mu stékal pot a štípal ho v očích. Klečel na hromadě sena, snažil se zklidnit trochu svůj rozdivočelý dech a vztekle trhal za provaz, který poutal jeho kalhoty. Provaz. Kus lana, které našel před dávnou dobou někde na ulici. Franc byl žebrák a vyvrhel. Nemohl si dovolit kožený opasek, jako mnozí muži. Byl rád, že mu nohavice nespadnou a že vůbec nějaké má. Jestli mu je u pasu drží kus provazu, nebo opasek z kvalitně vydělané kůže, to nebylo podstatné. A v tuto chvíli už vůbec ne.
Konečně se mu podařilo povolit uzel a stáhnout kalhoty níže na boky. Jeho úd už zoufale volal po tom, aby ho z těsného prostředí nohavic vysvobodil. Franc cítil bolestnou touhu, která mu vystřelovala ze slabin a vyvolávala ten podivný neovladatelný pocit kolem jeho žaludku. Chytil levou rukou svůj pyj a pravou rukou se dotkl hubené odřené nožky před ním. V tu chvíli holčička otevřela své tmavě modré oči a vyděšeně ho pozorovala. Strach ji ochromil tak, že nebyla schopna vypravit ze sebe jediný hlásek. Ten veliký smrdutý muž, který tu klečel, ji před chvílí tvrdě udeřil do hlavy. Ještě teď cítila ten tupý náraz. Určitě má na hlavě bouli. Claře se zatočila hlava a zrak se jí rozostřil. Cítila, jak znovu upadá do ticha a do tmy.
Franc chvíli tupě civěl a čekal, jestli děvče nezačne křičet. Když však obrátilo oči v sloup a upadlo znovu do bezvědomí, oddechl si. Začal znovu třít levou rukou svůj úd a pravou pomalu putoval po dívčině nožce. Nejprve jen zlehýnka, konečky prstů vychutnával hebkou dětskou pokožku. Nad kolínkem si už dopřál lepší dotek a přitiskl na Clařino stehno celou dlaň. Když jeho drsná špinavá ruka doputovala až k jemné krajce, která lemovala dívčiny šatičky, nakláněl už se nad ní celý. Přisunul se blíž a klekl si na ni obkročmo. Začal jí oběma rukama rozvazovat tkanice šatů, dokud je celé neuvolnil. Květovaná tenká látka se v prostředku začala otevírat a poskytla mu pohled na dívčino nahé tělo.