Psina s princem

Anotace knihy Psina s princem:
Katka hodně cestuje, ale i tak by si přála skvělého psího parťáka, když je život po rozvodu trochu osamělý. Původně toužila po čivavě, odvážné malé průzkumnici, ale kamarádka jí doslova vnutila roztomilého jezevčíka. Psí princ Vilibald si ji získal svou mazlivostí a neodolatelným kukučem. Stačilo však pár dní, aby věděla, že neměla podlehnout smutným psím očím! Baldík ji sice velice rád doprovází na cestách, ale všude dělá jen trapasy a ostudu. Kateřina však netuší, proč v přítomnosti profesionálního boxera Alana Kapíka pokaždé zkrotne jako beránek. První příběh z na sebe nenavazující série Psina.

ISBN 978-80-88483-50-2
EAN: 9788088483502

Počet stran: 208, pevná vazba, tištěná

Ukázka z knihy Psina s princem:
„Káťo, nenapínej mě. Prosím...“
Podívala jsem se na ni, na unaveného pejska u mých nohou a stále se rozhodovala o vyřčení odpovědi. Trochu napětí jí neuškodí. Dosud netušila, že už si malý chlupáč získal moje sympatie.
„Fajn. Beru ho do opatrovnictví,“ vyšlo mi z úst pochybovačně, ale uvnitř se moje duše radovala a skákala jako naládovaná energetickými drinky.
„Na zkoušku, nebo do smrti?“
„Ráda bych řekla do smrti, ale dáme si zkušební lhůtu. Týden?“
„Týden je krátká doba. Spíš tři...“
„Fajn, tři týdny vydržím.“
„Tři měsíce!“
„Co? Rovnou čtvrt roku? Jdeš na mě mazaně, vždyť se do něho do tý doby hodně zamiluju. Vychytralá liško, pak už ti ho nevrátím.“
„Ale jo, některý druhy lásky se brzy dostanou na bod mrazu. Tři měsíce jsou takový rozhodující období. Najednou se dozvíš, že vše šlape, nebo mu rozdupeš kartáček na zuby.“
„Psi nemají kartáčky na zuby.“
„Pleteš se! Mají spoustu druhů, zbavíš je zubního plaku, zlepšíš kvalitu dásní, a ještě se sníží pach z tlamy. Naneseš na něho gel nebo pastu a jedeš stejným způsobem jako kdybys čistila malýmu dítěti.“
„Co dneska nevymyslí. Nerada čistím svoje zuby a ještě psí? Během dlouhých staletí se na člověka navalilo tolik povinností, přitom v pravěku stačilo udržovat oheň a vybírat si navzájem havěť z ochlupení. Ať si čistí zuby sám, třeba žvýkáním tyčinky. Nenechám se dobrovolně kousnout!“
„Alík nekouše. Podívej se na něj, spí jak miminko. Dokonalý andílek.“
Ano, opravdu hodný anděl. Jen aby rychle neodlétl zpátky do nebes. Kdo ví, co Soně podstrčili za vadný kus. Nerada bych se zamilovala do mazlíčka, který mi zmizí během několika dní ze života. No, lépe nemyslet na tragické scénáře. Změna prostředí nesvědčí skoro nikomu, třeba si brzy přivykne, a hlavně si pořádně odpočine.
Alík roztomile zakňučel ze spaní. Trochu i zavrčel, asi něco chytal ve snu. Nevydržela jsem a pohladila ho. Otevřel jedno oko a připadalo mi, že na mě mrknul. Vím, blbost, ale stačil jediný pohled, aby se stal mým miláčkem. Rozespalého jsem si ho přemístila do klína. Hladila ho a on mi na oplátku olízal z ruky krém za několik stovek. Také upřednostňoval luxus. Sice nepocházel ze vznešeného rodu, ale kdo ví, co v něm dřímalo. Nemusel vlastnit zrovna potvrzení, kdo byl jeho otcem a matkou, aby z něho nevzniklo cosi jedinečného!
„Žádný Alík, bude se jmenovat Vilibald,“ pronesla jsem hrdě, jaké super jméno se mi prohnalo pamětí. Alík se k němu nehodil ani prvním písmenem. Zasloužil si zajímavější pojmenování, ne tak obyčejné a nejspíše používané pro každého pouličního pejska.
„Fakt?“
„Princ Vilibald po boku krásné Kateřiny ze staré chalupy po rodičích, prarodičích a předcích s dobrodružnou povahou v krvi.“
Soňa vesele zatleskala a vypískla radostí jako ptáci u plného krmítka slunečnic.
„Princ, páni! Kačí, ty jsi génius, k němu se Vilibald úplně hodí.“
„Snad neprospí celé dny a noci jako někde u Šípkový Růženky v království. Chci ho především na cestování, aby vydržel i v bdělém stavu, chodil po svých, zavrčel, když vyčmuchá darebáka v dosahu.“
„Neboj, nezklame tě!“ ubezpečila mě kamarádka.