Spoutej mě ekniha

Anotace e-knihy: Spoutej mě
Přestěhovala jsem se kvůli práci do malého města. Moje kleptomanie se tu stěží maskovala. Cítila jsem se víc osamělá a emoce mě nutily krást. Neustále jsem potkávala stejné lidi, hlavně šerifa Bradleyho, který mě vytáčel. Jenže mi najednou došlo, že nejde o nenávist, ale o touhu svádět policejního fešáka tak dlouho, dokud si mě nespoutá drsně, něžně i navždy. Může vztah mezi kleptomankou a poldou fungovat, když každý stojíme na jiné straně zákona? Když tvrdí: „Lauro, jsem policista a nemůžu randit s výtržníky!“ Snažil se mi odolat, ale zvládne se držet svých zásad? Hrála jsem si s ním jako kočka s myší. Podlehne mi? Vždyť bych tak ráda skončila zadržená a nadržená v jeho náručí. Chápu, že nemůže věčně krýt moje drobné krádeže, ale vzájemnou přitažlivost nelze přehlédnout. Oba nás ovládla až do morku kostí, dokud se všechno nezvrtlo… Nadešel čas rozhodnutí. Vyberu si klidnou budoucnost a život s utlumenými touhami, nebo podlehnu spalující vášni?

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

ISBN 978-80-88483-34-2 Spoutej mě epub
ISBN 978-80-88483-35-9 Spoutej mě mobi

528 stran

Ukázka 1 z eknihy Spoutej mě:
„Co se tady děje?! Slečno, jste v pořádku?“ zeptal se a rukou mě pohladil po zádech, aby mě uklidnil.
Slova mi uvízla v krku při pohledu do modrých hlubokých očí. Jako by je měl rentgenové a viděl mi až do duše. Pod jemným strništěm se značil mírný úsměv, široká ramena povolila sevření a sundal ze mě velké chlapské ruce. Tmavě hnědé vlasy, lehce rozcuchané a po stranách kratší se zaleskly při dopadajících paprscích slunce, které prosvítaly přes skleněné dveře.
Mohl mít tak pod třicet – víc ne. Nevypadal vůbec k zahození.
Takový mladý a sexy u policie?
„Slečno, vnímáte mě?“ urgoval.
„Promiňte. Ano, jsem v pořádku. Přišla jsem si nakoupit, ale když jsem chtěla zaplatit, zamkl dveře. Poručil mi, ať se svléknu. V momentě, kdy jsem vytáčela číslo, abych si zavolala pomoc, mi mobil odpálkoval na zem,“ popsala jsem situaci.
Trochu jsem se třásla a potřebovala odsud co nejrychleji zmizet.
Prodavač se chtěl po mně natáhnout, ale druhý policista jej zadržel. Byl mnohem starší a pohled na něj nebyl tak příjemný.
„Ona lže! Je to zlodějka!“ vykřikl, až mě to zabolelo v bubínkách.
Běž do háje! Nemám na tebe celý den.
„Dobře, musíme to prověřit. Slečno, sundejte si, prosím, bundu,“ vyzval mě mladší policista.
Nahodila jsem opruzený výraz, svlékla si jarní hořčicovou bundu a odložila ji na pult.
„Vidíte? Nic nemám,“ rozhodila jsem ruce na stranu.
„To nechte na mně. Otočit čelem ke zdi, nohy od sebe a ruce nad hlavu,“ vyřkl přísně.
Dlaně přiložil k mému zápěstí a sjel s nimi k ramenům. Pokračoval po bocích, přes stehna až ke kotníkům a vracel se zpět přes vnitřní stranu stehen. Fajn, ať si sáhne, když mu to udělá dobře.
„Hmm, nic jsem nenašel,“ utrousil.
Jenže prodavač si stále trval na svém.
„Mám tu kamery. Ukážu vám záznam!“ upozorňoval. 

Ukázka 2 z eknihy Spoutej mě:
„Víš, že se James oženil?“ oznámila mi a já se zastavila na místě.
Před pár měsíci bych se z téhle informace zhroutila, ale dnes ne. James byl můj bývalý. Milovala jsem ho, ale on mě zradil. Stačilo jednou přijít dřív ze školení a načapala jsem jej právě se Sandrou. Ani jeden neví, že jsem je viděla v naší posteli, jak si to rozdávali. Ten nechutný obraz se mi vryl do paměti jako letadly sejmutá dvojčata World Trade Center – v té době mi bylo čtrnáct a otřáslo to celým světem. Rozešla jsem se s ním a řekla mu jen, nemiluju tě. Při té vzpomínce jsem se celá otřepala.
Ano, důvod, proč Sandru nesnáším. Za prvé mi ojela chlapa a za druhé ráda vymýšlela drby. Trochu mě štíplo u srdce nad představou Jamese. Vždycky tvrdil, že není typ na ženění.
„No a? Já jsem někde jinde, Sandro,“ snažila jsem se vypadat nezaujatě, jako by o nic vlastně nešlo.
Chvíli mě zkoumavě pozorovala, pak se zvědavě zeptala: „Ty někoho máš?“
„To je jedno, ne? Měj se.“
Ještě by byla schopná zůstat tady a přebrat mi můj terč zájmu. To nedovolím. S přemáhaným úsměvem jsem zamávala a konečně se dostala zcela dovnitř. Naštěstí dál nevyzvídala a já mohla nerušeně nakupovat. Sandra mi zvedla šíleně tlak, že mi téměř okamžitě v kapse skončily žvýkačky, sušenky, a ještě pár drobností. To bylo přesně to, co jsem nechtěla. Nutkání se nedalo nijak obejít.
Příliš mě rozhodila!
Pokračovala jsem dál, někdo mě zezadu zatáhl za paži a já se lekla. Sakra, co to?
„Copak jsme ukradli?“ ozval se mužský hlas.
Obrátila jsem se a otráveně vzdychla.
„To jste zase vy, šerife?“ zarazila jsem se. „Promiňte, myslela jsem…“
Nenechal mě domluvit.
„To jsem pochopil. Kamera vás zachytila, jak kradete.“
No na druhou stranu jsem byla ráda, že ve městě pracují i jiní policisté. Nestačila jsem cokoli ceknout, a už mi prohlížel kapsy. S nepříčetným výrazem mi nasadil klepeta, jako bych byla přinejmenším vrah.
„Je tohle nutné?“ nevěřícně jsem se zeptala.
„Věřte, že je,“ odpověděl fízl a táhl mě k autu.
Cítila jsem se tak trapně a poníženě. Naštěstí mě neviděla Sandra – alespoň jsem si to myslela. Surově mě posadil na zadní sedadlo a připoutal pásem. Ruce mě neuvěřitelně bolely, jak pouta táhla. Kdybych nepotkala tu nesnesitelnou podrazačku, nejspíš bych zůstala v klidu a nic podobného by se neodehrálo.