Strasti vánočních svátků ekniha

Anotace e-knihy Strasti vánočních svátků:
Chata v úžasném horském resortu. Sníh a Vánoce ve vzduchu. Úplná pohádka, co? Možná, kdybych v ní nefiguroval já. Skoro osmnáctiletý kluk, zoufale zamilovaný do muže, jenž na mě pohlíží pouze jako na syna svých přátel. Paráda, že? Přidejte si k tomu macechu, která se už dva měsíce po tátově smrti začala pelešit a pocit, jak se mi vše hroutí pod rukama. Nádherné místo se stává vězením a jediný únik poskytuje právě ten, kterého nemůžu dostat z palice. Jo… jsem dost v salátu!
Jak se smířit se ztrátou a zároveň se nezbláznit z neopětovaných citů? Kam až může sahat mateřská láska? Jmenuji se Max a tohle je příběh o mých strastech prožitých během pár svátečních dní…

978-80-88483-84-7 Strasti vánočních svátků epub
978-80-88483-85-4 Strasti vánočních svátků mobi

cca 192 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Strasti vánočních svátků:
Nevěřím, že už je to rok. Jsem zoufalý příklad ukázky člověka trpící platonickou láskou, ale copak jsem si mohl pomoci? Ještě před rokem jsem byl normální kluk, no… normální ve svém měřítku. Pro ostatní podivín, zbohatlík a pro svou kámošku, která se vyžívá v ničení mé ubohé existence, vyteplené sluníčko. Ale relativně normální, co se vztahů týče. Jsem skoro osmnáctiletý týpek bezhlavě zamilovaný do člověka, který netuší, jak mi zamotal hlavu a s největší pravděpodobností se o tom nikdy nedozví. Jsem kluk, co nedokáže z palice dostat o víc jak dvacet let staršího chlápka. A proč…? Kvůli jedné zbramborovatělé, naprosto zbytečné noci, která se odehrála před rokem a otřásla celým mým vesmírem. Dostal se mi do kebule a usadil se v ní. Nemohu ho z ní vyhnat, či vycpat jiným, nezvládám na něj přestat myslet. A přitom se vlastně nic závratného nestalo…
Stačilo tak málo, nesnažit se obalamutit zákaz mé macechy. Nevecpat se na večírek. Zůstat hodným chlapcem, poslechnout a ten osudný večer dřepět na prdeli v chatě našich známých, kterým já již od dětství neřekl jinak než strejda s tetou, a s jejich dvěma dcerami, stejně jako tomu bylo i roky předtím. Asi jsem si to i zasloužil. Možná…, ale není takový trest až přespříliš? Vždyť už je to směšné! Rok přemýšlím, co se dalo provést jinak a v hlavě mám jediné: Kdybych netrpěl extrémní ctižádostivostí ukázat Valerii, že nejsem její cvičená opice a nechtít se jí promenádovat přímo před očima, zůstal bych v pohodě. Jenže já neuposlechl a na tu zpropadenou akci se za pomoci své ďábelské kámošky propašoval. Kdybych tehdy nenašel mobil a nevolal, vše mohlo být jiné. Jenže já ho našel a volal…
„Děláš si prču? Jak to chceš udělat?“ ječela na mě tehdy do telefonu, ale já si byl jist, že i jí se v hlavě již odehrával plán. Laura vždy projevovala mnohem větší sklony pro porušování pravidel než kdy já. „Prostě přijeď! Hned!“
„Maxi, tobě hrabe? Jak se tam chceš protlačit?“
„Však ty na něco přijdeš,“ odsekl jsem.
„Počkej, takže chceš, abych změnila všechny svoje plány na večer. Naklusala do auta, jela přes dvě hodiny ve sněhu a mrazu na místo, kde nesmím bejt, jenom proto, že ty chceš naštvat matku?“
„Jo!“ Nemělo důvod lhát, vystihla situaci dokonale. „Vždyť táta mi to dovolil, ale jakmile odjel, mamka hned spustila: Nikam nepůjdeš, jsi ještě na něco takového malý. Zůstaneš tady i s Gabrielou a Sofií jako každý rok. Vždycky jste si to přece užili.“
Nelhala. Gabrielina starší sestra Sofie pro nás pokaždé vymyslela spoustu her. Nikdy jsem nechápal, proč se ta holka neozvala s protesty: Nechci hlídat děcka. Asi neměla potřebu se socializovat s vrstevníky, ale já tu potřebu pociťoval. Blížila se moje sedmnáctka a já si chtěl večer užít jako ostatní puberťáci, nepovažoval jsem se za dítě, které potřebovalo hlídání a vymýšlení zábavy a hlavně jsem ho nechtěl trávit s Gabi.
Když se na vše dívám zpětně, možná to bylo naposledy, co jsem Valerii označil slovem „máma“. Kdo by čekal, že ten rok jsem prožil poslední Vánoce s lidmi, které jsem označoval za svou rodinu. Tehdy jsem měl jediný cíl. Postavit se rozhodnutí té, kterou jsem skutečně do té doby považoval za mámu.
„A uvědomuješ si, že když tě nepozná, nenaštveš ji?“
Povzdychl jsem si. Měla pravdu. „Prostě přijeď. Vždyť i tebe to láká. Využij svýho čerstvýho řidičáku a rodičů, kteří ti nekecají do života.“ Záviděl jsem jí. Její rodina nikdy nehrotila, kde se Laura nacházela. Brali ji jako dospělou mnohem dříve, než se jí věkově stala. Měla svobodu, volnost, dokonce i zastání ve všem co podnikla.
„Fajn! Ale jestli se někde vysekám, bude to jenom tvoje vina!“
„Nevysekáš! A nezapomeň ty masky.“