Táborové lásky ekniha

Anotace e-knihy Táborové lásky:

Patnáctiletá Anna Kočová se rozhodla využít poslední příležitosti odjet na letní tábor a překrýt předešlé špatné vzpomínky daleko lepšími. Hned od prvního momentu je mile překvapena, jak se jí daří – získává nové kamarádky, a než se naděje, najde si ji láska. Ovšem ne všichni noví přátelé zažívají stejné štěstí jako ona. Vyklube se pár dramatických situací, se kterými si musí poradit a pomoct, kde se dá.

ISBN 978-80-88272-74-8 (epub)
ISBN 978-80-88272-75-5 (mobi)

cca 176 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Táborové lásky:
„Až se vrátím já, pojedu k babičce. Zůstanu tam do konce léta. Nejradši bych se tam zabydlela napořád. Je z jižních Čech, víš? Chodím tam ve vsi do místních stájí na koně. Krmím je, okukuju, čistím a trochu jezdím. Vlastního si nemůžeme finančně dovolit a ani jinak. Strašně moc bych chtěla závodit, ale musela bych nějaký ty faldy ještě shodit.“
„Kilča dolů? Neříkej, že tě žádný kůň neunese.“
„Možná valach, a to by se dost strhal.“
„Neblbni. Z tebe? I na závodním koni bys excelovala. Nejsi vůbec tlustá, neblázni...“ zhodnocuji ji zkušeným okem a divím se jejím nepochopitelným názorům. Připadá mi naopak dost hubená. Oblečení může cosi zakrýt, ale i tak. Stojím si za tím, že tahle holka by si mohla akorát odstřihávat kůži. Maso a vůbec tuky by se na ní hledaly lupou. Ona neváhá a hned mi ukazuje hmatatelné a viditelné důkazy.
„Jen se podívej na moje špeky!“ Vyhrnuje si triko a chopí se prsty jednoho „faldu“, aby nedošlo k omylu a já nezaměřila jiný cíl.
„To je normální. Vždyť je to jen kůže.“
„Tlustá kůže! Když chci být jezdecká jednička, každý deko navíc půjde pryč.“
„Hmm.“
Na chvíli k sobě tisknu rty a mlčím. Zdá se, že bude na táboře dost horko. Vlaďka vypadá na anorektičku. Jak si čtu dívčí časopisy, občas na to narazím. Bez omylu to na ni sedne. Ve skutečnosti jsem se s někým podobným ještě nesetkala. Obklopují mě normální holky, a ne hlídačky váhy. Možná se budu snažit zbytečně, ale ode mě se souhlasných slov, že má faldy a potřebuje shodit, rozhodně nedočká!
„Jelas někdy na koni?“
„Ne, Vlaďko. Na vesnici sice nějaký máme, ale ne jezdecký. Nikdy mě koně moc netáhli.“
„To není možný! Musíš to zkusit. Víš, jaká je to paráda? Projdi si webový stránky, určitě najdeš v okolí nějaký jezdecký klub. Přeptej se u nich. Nejdřív tě nechají jen o koně pečovat. Až si na ně zvykneš a odhodíš poslední strach, dostaneš se k jízdám.“
„Já o jednom bezva klubu vím. Jasně, říká se, že nejlepší je pohled z koňskýho sedla, ale já bych radši pilotovala letadlo.“
„Letadlo?“ směje se a děsivě se zviditelňují její kosti na tvářích. Možná si ji beru víc do parády, třeba je taková od přírody a nedá se s tím nic dělat. Ne, to by nevedla ty řeči o hubnutí. Tahle holka může hrát kostlivce bez namaskování. Pohled na ni mi parádně rozkručel žaludek. Mezitím, co vypráví o krajině, co se dá vidět z koňského hřbetu, vytahuji dva chleby s řízky a jeden zabalený v alobalu nabízím nové kamarádce.
„Dej si, jsou čerstvý.“
„Já nemám hlad. Snídala jsem salát.“
„Jak chceš. Víš, co se říká? Hloupý, kdo dává a hloupější, kdo nebere. Fakt nepotřebuješ ani gram shodit. Ten řízek s chlebem se ti rozpustí v těle tak, že to ani nepoznáš.“
„No, já vím. A zítra si stoupnu na váhu a praští to se mnou o zem.“
„Neblázni, na táboře váhy nevedou. Na, vezmi si...“
„Ne, dík. A víš, jak se jmenoval můj první kůň? Ne úplně můj, ale oddílový? Daryl. Krásný jméno, že jo?“
„Hmm,“ přisvědčuji a koušu tedy sama. Přežvykuji s plnou pusou a schválně držím jídlo v ruce, co nejblíž k ní. Třeba ji omamná smažená vůně naladí a dostane chuť. Vlaďka zase schválně uhnula od tématu, což mě vůbec netěší. Mohli by nás šoupnout dohromady. Tam bych měla šanci kontrolovat, jak do sebe pravidelně dostává jídlo. Přísahám, v nejhorším bych jí dobroty cpala násilím do pusy a čekala, dokud nespolkne úplně poslední drobky.