Třináct slz

Anotace knihy Třináct slz:
Současný román s mystickými prvky se odehrává na ostrově Tenerife. Sofie neměla právě šťastné dětství a své zpackané mládí přičítá matčině alkoholismu a absenci otce. Poté, co její matka páchá sebevraždu skokem z útesu, se Sofii dostává do rukou matčin deník, v němž odhaluje nečekaná tajemství. Zjišťuje, že její matka zasvětila život pátrání po původu tajemného amuletu. Sofie se rozhoduje v matčině misi pokračovat a spolu s bývalým matčiným milencem, záhadným Davidem, se vydává po jeho stopách. Při své cestě odhalují nejen překvapivá fakta ohledně Sofiiny minulosti, ale také tajemství opřádající původní obyvatele Kanárských ostrovů Guanče. Odhalují skutečnost, která pokud se dostane na povrch, změní navždy současný svět. Příběh je nejen poutavým vyprávěním o Kanárských ostrovech, jejichž historie dokáže změnit současnost, ale zároveň psychologickou sondou do duše mladé dívky tápající v dnešním světě, zažívající svou první lásku a zoufale toužící po svém místě pod sluncem.

ISBN 978-80-88483-99-1 Třináct slz

202 stran, brožovaná A5

Ukázka 1 z knihy Třináct slz:
Březen 2022, Tenerife
„Lhala jsem ti. Tvůj otec je naživu. Mám tě ráda, na to nikdy nesmíš zapomenout,“ vyslovit ty tři věty stálo Andreu nečekané úsilí. Uvědomuje si, že její hlas nezní ani trochu jako hlas ženy, kterou bývala kdysi. Výdech Sofie na druhém konci. Představuje si svoji holčičku, jak v hrdle násilím dusí překvapený nádech. Andrea silou vůle odtrhává telefon od ucha, a aniž čeká na odpověď, hází ho na vyschlou trávu vedle sebe. Ten zvuk tupého pádu je tečkou za jejím zpackaným životem.
Klopýtá po drsném kameni. Bodá ji do bosých nohou a zanechává po sobě bolestivé škrábance. Jeho struktura je Andree povědomá. Kdyby jen mohla odstranit šedivou clonu, která halí mysl jako neprodyšný kokon. Mohla by uvažovat s čistou hlavou a dát k sobě jednotlivé souvislosti. Možná, že by se pak ještě dalo uniknout, otočit se a jít domů. Dát si skleničku sangrie a pozorovat, jak se na východě z krvavých blan rodí slunce. Vidí sama sebe, jak sedí na verandě omšelého domku s očima pohrouženýma do nekonečných modrých dálek.
Hýčká si tu matnou představu normálního života. Představu, jak život vypadal, než jej kdosi zahalil neviditelným závojem šílenství. Tolikrát se snažila ho odhrnout, vrátit se a žít, jak se od ní očekávalo. Pokaždé selhala a znovu a znovu vycházela na tuhle křížovou cestu, kde pálilo slunce, drsný kámen zraňoval do krve a připomínal, že bolest je skutečná. A to, co se chystá udělat později, bude bolet.
Vidí keř, jež tvarem připomíná trnovou korunu. Až ho mine, bude za hranou. Nikdy předtím tak daleko nedošla. Konečně bude pokoj a ona už nikdy tuhle cestu nebude muset podnikat s těžkým křížem na ramenou. Prsty s okousanými nehty v kapse zavadí o černý váček. Je prázdný. Zbavila se břemene, ale úleva, ke které se tolik upínala, nepřichází. Bez něj se cítí prázdná, jako kdyby část její duše byla v té věci. Ta věc ji použila a odhodila a teď bude poklidně existovat mimo ni.
Přitiskla si ruce k uším a zařvala. Přestože ten zvuk už znala, ruce jí rozechvěla syrová hrůza. Místo, aby skučením beze slov své démony odehnala, otevřela jim cestu. Drali se dovnitř jejími ústy a naplňovali ji. Ukazovali cestu až k samotnému srázu. Stojí nad propastí a démoni v ní shlížejí dolů.

Ukázka 2 z knihy Třináct slz:
„Pilar, domnívám se správně, že David se do mé matky zamiloval a ona se pak kvůli němu přestěhovala na Tenerife?“
Pilar dlouho mlčela, jako by nad tou otázkou přemýšlela vůbec poprvé.
„Upřímně pochybuji, že to bylo kvůli Davidovi. Máš ale pravdu v tom, že můj syn se do Andrei naprosto zbláznil. Ona ho nemilovala nikdy.“
„Proč si to myslíte?“
„Hrál v jejím životě pouze roli převozníka. Viděli to tenkrát všichni, až na samotného Davida, který před absencí její lásky zavíral až do poslední chvíle oči. Ty jsi ještě mladá a možná na první šílenou lásku, co člověka zbaví veškeré soudnosti, teprve čekáš, ale až ji jednou potkáš, myslím, že to pochopíš. Jeho láska byla tak silná, že kvůli ní opustil rodinu a spálil všechny mosty, jen aby mohl být s Andreou.“
První šílená láska. Davidovy oči v její hlavě. Dotek jeho jazyka. Jeho vůně, do které se chce celá zabalit. Vpít se mu do kůže a dýchat jeho plícemi. Bázlivě pohlédla na Pilar, jako by se bála, že všechny tyhle myšlenky uvidí na plátně jejího profilu. Vráskami obklopené pomněnkově modré oči však zůstávaly upřené do dálky, kde sledovaly neviditelný film utkaný ze vzpomínek.

„Chcete mi říct, že se David poté, co poznal mou matku, přestal o svého syna úplně zajímat?“
Pilar si hluboce povzdechla. Myšlenky na to období jí působily téměř fyzickou bolest. Jako kdyby se někdo snažil rozprášit mlhu, která milosrdně rozostřovala okraje vzpomínek.
„Pabla dál navštěvoval, ale Andrea ho od něj unášela a rozptylovala, ač možná nezáměrně. Proplouval tenkrát životem a nechal dny, aby ho za sebou vláčely. Nic kromě Andrei pro něj nemělo smysl. Už asi chápeš, že jsme s tvou matkou nemohly být blízkými přítelkyněmi.“
„Snažil se od Andrei získat nějaké informace?“
„Na začátku se z Andrei snažil dostat, od koho ten amulet dostala. Andrea ale celou tu dobu mlžila a totožnost toho člověka si s sebou vzala do hrobu. Uměla udržet tajemství, o tom ty něco víš.“ Narážka na otce švihla Sofii jako bič. Připomínka toho, že přestože si ještě před hodinou ležely v náručí, Pilar ji teď stejně dobře může hluboce nenávidět. Svět žen je tak nepředvídatelný a dcery často neprávem pykají za hříchy svých matek.