Ženy ve vášni 1 ekniha

Anotace e-knihy: Ženy ve vášni 1
Jedenáctiletý Andrej se vrací ze školy zasněný, protože ho zde vybrali do hlavní role filmu Už zase skáču přes kaluže. Cestu do bytu v činžáku mu však překazí neznámý muž. Chlapec je brutálně znásilněn pederastem ve sklepních prostorách domu. Nikomu se nesvěří. Matka je sebestředná hysterka, kdyby jí řekl, co se mu stalo, pozabíjela by půlku mužské čtvrti. Svého syna miluje i nenávidí zároveň, a to kvůli jeho otci, kterého považuje za svůj životní omyl. Otec se o syna nezajímá, jelikož má jako architekt příliš práce. Andrej se po hrůzné události uzavře do sebe a stane se z něj podivný a nezajímavý introvert. Teprve jeho první láska ho vrací do reálného života... Román s autobiografickými prvky, kde nechybí radosti a starosti knihkupců či nakladatelů, drama, láska, vášeň a erotika. Děj nahlíží nejen do společenských a rodinných vztahů, ale také do pozdních let totalitního režimu a období na přelomu milénia. První část pentalogie.

978-80-88483-96-0 Ženy ve vášni 1 epub
978-80-88483-97-7 Ženy ve vášni 1 mobi

cca 240 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Ukázka 1 z e-knihy: Ženy ve vášni 1
„Krásné jméno, miláčku roztomilej. Andrej. Hmm. No tak se mě neboj, Andreji. Teď v poledne sem do baráku moc lidí nechodí, viď?“
Podíval se na něho jiným, náhle velmi nepříjemným tvrdým pohledem. Džungle z dlouhých řas přestala malému hrdinovi fungovat.
Hošík se zachvěl. Tolik chtěl jít po těch schodech domů, ale ten nečekaný okamžik ho zbavil jakéhokoliv pohybu. Pohladil ze zoufalství klíč od bytu, co mu visel na štíhlém krku, aby ho neztratil. Byl docela soběstačný. A o menšího brášku se uměl také postarat... Matka s otcem chodili oba do práce a vraceli se až večer. Musel každé odpoledne o menšího brášku pečovat sám.
Jenže teď stál dole pod schodištěm a zamrzl v postoji krásného, ale ještě nedospělého Davida před odporným zrzavým Goliášem, který mu bránil v cestě. Zrzounův dlouhý podzimní kabát šedé barvy svou nepatřičností v teplém počasí pozdního jara ještě více umocňoval zoufalství a úchylnost celé situace. Chlapec si náhle uvědomil, že nosit dlouhý kabát v tomto čase je nesmysl. On sám měl jen modré tesilové kraťásky a bílou košilku s krátkými rukávky, protože venku bylo teplo. Bylo přece skoro léto. Náhle muž znovu tiše a lascívně promluvil:
„Máš rád mlíčko, broučku?“
Neodpověděl. Rozhodl se nemluvit. Mlčet před tím podivným neznámým cizincem.
„Máš, viď?“ Odmlčel se. A pak dodal: „Nechceš, abych ti do té tvé krásné pusinky vstříknul trochu mlíčka? Jsi tak sladký! Zasloužíš si moje mlíčko.“
Andrej se ani nehnul. Ale začal se třást nepochopitelnou zimnicí a cítil, jak mu jeho jemné zlatavé chloupky na stehnech vstávaly hrůzou do pozoru...
„No tak, maličký,“ šeptl muž a pohladil ho dlaní po kučeravých vlasech.
„Kolik ti je?“
Andrej tvrdošíjně mlčel a poodstoupil od muže o krok dál. Měl v úmyslu se rychle otočit a utéct z domu ven. Zrzoun ho ale chňapl za paži tak silně, až se chlapec bolestí zajíkl.

Ukázka 2 z e-knihy: Ženy ve vášni 1
Sibelius se zatím hrabal na stole v nových, z tiskáren dodaných obálkách.
„Jak vidíš tu obálku na McCulloughovou, Ptáci v trní?“
„Dal bych na ni nějakýho pěknýho ptáka.“
„Bolku, já nevím. To fakt nebyl dobrý vtip. Dáme tam toho kněze v černém rouchu a tu jeho tajnou krásku ´lásku´ taky. Z chystaného amerického seriálu. Myslím. Toho herce Richarda Chamberlaina. I s ní.“
„Dobře. Myslíš tu herečku Ráchel Wardovou. Pěkná baba. Ale ten Chamberlain má lebku úchyla.“
„Co to meleš, Bolku! Á. Fajn, Jirková je tady! Pojď dál, Marto. Kde je Převrátil?“
„On přijde. Má nějaký malý problém.“
„Dobrá. Už zas tajně pije, viď. Á. Karel je už tady taky. Výborně. A taky Robert Sedláček. Fajn, Sedláčku! Přines mi, prosím, podklady o prodeji za minulý měsíc a fakturaci. Za září. A Pinkelfeit mi teď předloží koncepci podpory prodeje v našem odbytu. Tak začneme. Jo, ještě chybí Andrea. Kde je? No jasně. Roberte! Už zase se zdržela v tvé pracovně, aby nebylo poznat, co tu spolu pácháte? Upravuje se, co... Já vím, že je Andrea pěkná ženská, ale já tě tady, milý Sedláčku, mám především na ekonomický provoz nakladatelství, a ne na to, abys´ cestou tímhle činžákem na mé porady ocimcával vedoucí knihkupectví. To si nech na potom. Nezajímá mě, že Andrea přešla k nám ze ´Světa knihy´ a má zkušenosti. Jestli jí to organizátor veletrhu ´Svět knihy´ trpěl, já jí tohle trpět nebudu. Určitě ne. Je vedoucí našeho knihkupectví, tak ať to pochopí. Jinak jí snížím plat. Tak fakt už začneme. Je toho hodně. Nejdřív si dáme, ovšem jen ten, kdo dneska nikam nejede, panáčka hořké, hořké. Jo. Vítku Převrátile! No, pojď... pojď dovnitř. Poslední dobou děláš v korekturách dost chyb. Nechlastej a neotvírej tak často spodní šuplík u svého pracovního stolu a bude líp. Jasný? Co se tam v té vaší redakci děje? Co tam s Martou máte? V původní redakci? Co Vám tam visí? Ten Sidon, viďte... No tak podívejte se... Bílá řada musí vycházet stejně pravidelně jako černá, světová.“
„Horymíre. Prosim tě. Horymíre...“
„No. Co se děje, Krušinová? Pojďte dál. Nějaký problém s prodejem, paní šéfová odbytu? Jestli ne, tak tady dneska být nemusíte.“
„Ne. Ne. Pane šéfredaktore, o to nejde, ale necítíte to taky? Necítíte to?“
„Krušinová, já vím, že máte čich jako bernardýn nebo ohař, ale běžte prosím vás zpátky do kanceláře odbytu a nečmuchejte tady kolem...“
„No. Já teda něco cítím. Šla jsem teď po pavlači a jako by se někde něco škvařilo nebo snad i pálilo. Viď, Boleslave?“
Krušinová se vyplašeně otočila na přítomné redaktory.
„To bude as ten můj doutník. Típnu to, jestli se teda chcete uklidnit. Tak pokračujeme. A vy prosím tady už zůstaňte, když už jste se sem dočichala.“
„Horymíre. Fakt tady něco smrdí. To není tvůj doutník. Ten voní. Típat ho nemusíš.“
Boleslav Chlupí znervózněl.
„Bolku. Já ti řeknu, co smrdí. Smrdí ty problémy s obálkami na Tolkiena. Přestaňte kolem sebe čuchat jako psi a začněte myslet jako lidi. Kde je ta ženská s tím japonským eposem. S tou Tairou? Myslim, Lenu Šídlovou. Ta snad vůbec nechodí do práce!“
„Horymíre, to není vůně tvého doutníku. To je kouř. Někde určitě hoří.“ Boleslav chtěl vstát.
„Sedni si, Bolku. Na Žižkově pořád něco hoří. Něco tady jistě hoří. A u nás tuplem. Výroba, autorská práva, odbyt, korektury, zlom, tisk.“
Horymír Sibelius se nadechl k dalšímu projevu a potáhl ze svého nepostradatelného doutníku. Dým se táhl po celé délce poradní místnosti.
„Dejte si ještě panáka našeho skvělého fernetu od kolegy Plivka a hned přijdete na to, že jediné, co tu hoří, je koudel u vašich zadků! Počkat... Moment? Fakt! Máte asi pravdu. To je smrad z celuloidu nebo papíru. To zas ten náš topič Miro chce podpálit nakladatelství. Neumí s tím starým kotlem vůbec zacházet. Říkal jsem mu, že nesmí topit odpadem z nakladatelství. Marto, jdi za ním a řekni mu, ať aspoň dneska topí normálně. Nedám se tu udusit.“
„Ano, Horymíre. Jdu tam.“