Ženy ve vášni 4 ekniha

Anotace eknihy: Ženy ve vášni 4, Andrej Miro
Čtvrtý díl románové pentalogie Ženy ve vášni je plný dramatických situací v životě hlavního hrdiny, kterých kvapem přibývá. Narodí se mu syn a Andrej prožívá svou druhou velkou lásku s lolitou z Vysočiny. Jeho minulé i současné ženy se ale ocitají z různých důvodů v ohrožení života. Smrt je prostě neúprosná a šlape protagonistům na paty. Děj čtvrtého dílu se odehrává nejen v Praze a Čechách, ale i v Paříži, Římě a na Ukrajině.

ISBN 978-80-88672-43-2 Ženy ve vášni 4 epub
ISBN 978-80-88672-44-9 Ženy ve vášni 4 mobi

cca 200 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Ukázka z knihy Ženy ve vášni 4:

„Táto, my máme hlad. Udělej nám placky. Stejně nic jinýho vařit neumíš.“
Ve dveřích kuchyně stály dvě cácory a řehtaly se jak prdlé luční kobylky, když uviděly na louce brouka Pytlíka. Chovaly se úměrně svýmu věku. Jako dvě hodně praštěný lolitky...
„Dobře. Udělám vám placky.“
Znovu odběhly do pokojíčku a dál probíraly, jak budou malý školní hajzlíky mučit a tejrat.

*
Dole zazvonil vchodovej zvonek. Koukl jsem na svý Swiss Military Hanowy. Ukazovaly půl desátý p.m.
„Kdo v týhle zkurvený vlčí zimě může chodit ve zmrzlym dešti po venku?“ votázal jsem se sám sebe. Šel jsem po schodech do haly a votevřel jsem vchodovky.
„Dobrý večer. Pan Andrej Miro?“
„Dobrej.“ Ztuhnul jsem v kamenným, nehybným postoji s hodně nepříjemným a tísnivým pocitem, že se zase někde něco strašně posralo.
„Policie ČR. Poručík Žádník. Toto je můj kolega. Rotný Neblahý. Můžeme na chvíli dál?“
Tvářili se tvrdě a nepřístupně. Ostatně tyhle chlapi v policejní službě tady nebyli vod toho, aby se na vás usmívali.
„Jistě. Poďte.“
„Zůstaneme tady v hale, ano, pane Miro.“
„Stalo se něco? Tady na vsi? Nebo ve vokolí?“
Anička s Bárou stály nahoře na schodech a Anna rozverně vykřikla:
„Random táto, tak kdy budeš dělat ty placky? WTF. BTW máme s Bárou fakt strašnej hlad.“
Děvčátka se zas rozřehtala, ale pak si všimla chlapů v uniformách a zvážněla.
„Přijdu. Běžte zatím připravit z mouky těsto, holky bláznivý. Promiňte…“
Votočil jsem se zpátky na ty policajtský chlapy.
„Sorry. Slíbil jsem jim, že jim uvařim. Teda upeču placky.“
Poručík Žádník se nepatrně a nuceně usmál mý poznámce o plackách, ale pak znova zvážněl:
„Pane Miro, máme pro vás dost špatnou zprávu.“
„Ano? Na špatný zprávy jsem poslední dobou dost zvyklej. Žádný jiný nedostávám. Poslouchám, pánové.“
„Vaše žena Eva Jenštejnová Miro před hodinou bourala.“ Poručík se temně odmlčel a podíval se na rotnýho. Pak se zas votočil na mě.
„Nezvládla ty prudký zatáčky mezi Dobrou Vodou Lipnickou a Loukovem. Na ledu jí to klouzlo. Zřítila se s vozem do lipnické rokle.“
Temně se odmlčel.
„Aha.“ Polk jsem na prázdno a v hlavě mi začalo hučet jako by v ní právě přistával Boing 373.
„Nepřežila to. Upřímnou soustrast. Zítra ráno vám bude volat koroner… na číslo, které nám nyní poskytnete.“